Karel Malich

• žák Obecné a Měšťanské školy v Holicích

• s rodiči se odstěhoval ze Starých Holic do domu u holického kostela

• student Reálného gymnázia v Pardubicích

• totálně nasazen u Junkers-werke ve Dvoře Králové

• studoval „profesuru kreslení“ – výtvarnou výchovu a estetiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pod vedením profesorů Cyrila Boudy, Martina Salcmana, Karla Lidického a Františka Kovárny; jeho tehdejším přechodným bydlištěm byla studentská kolej v Haštalské ulici

• opět v Holicích, kde pracoval v obuvnickém podniku Botana

• přijat na Akademii výtvarných umění v Praze do čtvrtého ročníku speciálky prof. Vladimíra Silovského; od té doby trvale působí v Praze

• dokončil studia na akademii a oženil se s Dagmar Žižkovou
• začal vystavovat se SČUG Hollar
• nastoupil základní vojenskou službu u motostřeleckého pluku v Českých Budějovicích, ze které byl propuštěn roku 1955

• rozvedl se a začal se živit výtvarnou prací, ponejvíc jako ilustrátor a grafik

• oženil se s Hanou Hrochovou

• stal se řádným členem SČUG Hollar, byl zastoupen na výstavě „Umění mladých výtvarníků Československa“ a začal se vedle grafiky a grafického designu intenzivně věnovat malbě
• získal ateliér a byt v Nitranské ulici na Vinohradech

• završení etapy malířství navazující na kubistické a expresivní tendence moderního umění a počátek nové kapitoly Malichovy tvorby spojený s kolážemi a jejich uplatněním v Krajinách

• vystavoval spolu se skupinou Proměna, jíž byl spoluzakladatelem

• zúčastnil se exkurze Svazu československých výtvarných umělců na výstavu „Varšavská jeseň“, během níž navštívil Muzeum moderního umění v Lodži a na cestě se seznámil s básníky Jiřím Kolářem a Josefem Hiršalem, se kterými se pak pravidelně setkával v kavárně Slavia spolu s dalšími osobnostmi české kultury

• Karlovi a Haně Malichovým se narodila dcera Kateřina

• zemřel otec Karla Malicha, tato událost zasáhla do malířovy tvorby a způsobila posun od tašistických a informelních motivů cyklu kvašů Dráhy a stopy a cyklu Figury k osobitě, lyricky interpretované geometrii

• vznik bílých a černých reliéfů, plastik a geometrických kreseb
• první samostatná výstava v Osvětovém domě ve Vysokém Mýtě
• založena tvůrčí skupina Křižovatka

• navrhuje stavby do bouří, projekty svádění blesků do mořských proudů
• reliéfy a plastiky – Koridory
• výstavy skupiny Křižovatka se spolu s Karlem Malichem (zastoupen reliéfy) účastnili Vladimír Burda, Richard Fremund, Běla Kolářová, Jiří Kolář, Pavla Mautnerová, Vladislav Mirvald a Zdeněk Sýkora, teoretickým mluvčím skupiny se stal Jiří Padrta
• reliéfy představil Malich také na výstavě Umělecké besedy v pražském Mánesu; v pražském
• Hollaru na samostatné výstavě pak kresby, kvaše a koláže, studii napsal Jiří Padrta

1966

• v únoru Ludmila Vachtová představila Malichovy reliéfy, volné plastiky a kresby ve výstavní síni na Karlově náměstí v Praze, studii do katalogu napsal Jiří Padrta; výstava se stala důležitou událostí nejen ve vývoji Malichova díla, ale českého umění té doby, její úspěch byl tak zjevný, že se jí dostalo i ocenění tehdejšími oficiálními kruhy české kultury v podobě ceny za nejlepší výstavu SČSVU uvedeného roku
• v březnu vystavoval reliéfy a plastiky na výstavě „Konstruktivní tendence“ v Galerii Benedikta Rejta v Lounech
• v dubnu koláže z let 1962–1964 na výstavě „Obraz a písmo“ v pražské Špálově galerii, k výstavě napsal studii Jiří Padrta, který téhož roku publikoval článek ve Výtvarném umění Konstruktivní tendence, v němž věnoval zvláštní pozornost osobnosti a dílu Karla Malicha

1967–1968

• studie měst pro bezpolicejní stát, kde se nedá střílet, ani se krýt
• studie měst pod vodu a kosmické město‚ studie měst do příbojů a na poušť
• první zavěšený Koridor (nyní v majetku Erste Bank)
• první sochy z plexiskla a otevřených kovových struktur s tématem dematerializace plastiky
• Malichova Černobílá plastika vybrána na výstavu „Sochařství dvaceti národů“ v Guggenheimově muzeu v New Yorku, při této příležitosti autor město navštívil
• zúčastnil se sochařského sympozia v Hořicích v Podkrkonoší

1968

• účast na výstavě Klubu konkrétistů uspořádané v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě a na rozšířené skupinové výstavě Křižovatky „Nová citlivost“ postupně instalované v Domě umění v Brně, v Oblastní galerii v Karlových Varech a v pražském Mánesu
• plastiky, projekty architektury
• na podzim navštívil Spojené státy americké: New York, Chicago a Washington
• 19. prosince vyšel v Listech rozhovor Vladimíra Burdy s Karlem Malichem

1968–1971

• soubor grafických listů technikou leptu a serigrafie s motivy plochy bodu a linie

1969

• Výtvarné umění zveřejnilo obsáhlou studii Jiřího Padrty věnovanou Karlu Malichovi

1970

• vystavoval v československém pavilonu na bienále v Benátkách společně s Jiřím Johnem, Zdenou Fibichovou a Jiřím Kolářem
• realizace bronzového podpisového stolu a modelu Zeměkoule umístěného na kvádru v československé expozici na světové výstavě v japonské Ósace
• získal byt na sídlišti v Praze-Kobylisích

1972

• zahájena výstava Malichových plastik a projektů v Galerii Benedikta Rejta v Lounech, připravil ji Jan Sekera
• Malichova díla vystavena německými kurátory Dieterem Mahlowem a Hansem-Peterem Riesem na výstavě „Konstruktive Kunst aus der Tschechoslowakei“ v Galerii Erker ve švýcarském St. Gallenu

1975

• se Zdeňkem Sýkorou se v létě vydal do jižních Čech na malířský ateliér malby v plenéru v rámci Sýkorova programu z Pedagogické fakulty Karlovy univerzity v Praze

1976

• řada Malichových studií energií v prostoru připravila půdu pro reflexi napětí viditelného a neviditelného uplatněného v plastice Ještě jedno pivo?

1977

• přestěhoval se z vinohradského ateliéru do nového domu v Praze-Podolí
• prostřednictvím rozboru vztahů vidoucího a viděného dospívá k vizím a objevům vnitřního světla a průnikům prostorových vrstev a stavů existence znázorněných v plastikách Vnitřní světlo a Trhlina v prostoru

1979

• začíná psát básnickou prózu Od tenkrát do teď tenkrát, kterou dokončil o rok později

1980–1985

• období pastelů a temper – záznam niterných vidění
• skončilo období zákazu výstavních příležitostí pro Malichovu tvorbu a začala řada výstav v tehdejším Československu

1980

• od tohoto roku dále rozvíjí téma vztahů vidoucího (vidoucích) a viděného (viděných) v sérii kreseb a plastik s námětem Já a ten druhý (ti druzí), Za stolem nebo Kterého (které) potkávám

1982

• v edici Situace vydávané Jazzovou sekcí vyšla publikace Karla Srpa věnovaná Karlu Malichovi pod názvem Vědomí a kosmické energie

1983

• Malichovy plastiky vystaveny v Mnichově v rámci výstavy „Acht Künstler aus Prag in München“ připravené Hansem--Peterem Riesem

1984

• v listopadu proběhla v Malé galerii Vysoké školy veterinární výstava Malichových kreseb připravená díky iniciativě brněnských sběratelů jeho díla

1986

• výstava nových Malichových děl v Ústředním kulturním domě železničářů v Praze na Vinohradech s drátěnou plastikou Krajina s věčnem na podzim vyšel samizdatový sborník Dech kosmu: práh věčna věnovaný Malichovu výtvarnému a literárnímu dílu

1987

• Meda Mládková prezentovala Malichovy plastiky Krajina s věčnem a Vnitřní světlo II na výstavě „Expressiv“ v Museu des 20. Jahrhunderts ve Vídni, výstava byla o rok později přenesena do Hirshhorn Museum and Sculpture Garden ve Washingtonu

1988

• uspořádána retrospektivní výstava Malichova díla v Galerii umění v Karlových Varech, přenesená pak do regionálních galerií v Chebu a Roudnici nad Labem, výstavu a katalog připravili Karel Srp a Tomáš Vlček

1989

• otevřena retrospektivní výstava Malichova díla v Domě pánů z Kunštátu v Brně, která dále putovala do Východočeské galerie v Pardubicích, texty napsali Hana Mandysová a Jiří Valoch
• Malichovy pastely vybrány na výstavu „Magiciens de la Terre“ v pařížském Centre Georges Pompidou

1990

• v lednu setkání s galeristou Zdeňkem Sklenářem, začátek spolupráce a zahájení přípravy grafického alba Česká grafika I, vydaného Zdeňkem Sklenářem v roce 1993, Karel Malich zde zastoupen s Václavem Boštíkem, Milanem Grygarem a Zdeňkem Sýkorou
• Malichova tvorba představena retrospektivní výstavou v Domě U Kamenného zvonu Galerie hlavního města Prahy, texty do katalogu napsali Karel Srp a Tomáš Vlček
• Karel Malich pověřen vedením Ateliéru kresba – objekt na Akademii výtvarných umění v Praze a jmenován profesorem, na akademii působil do roku 1992

1992

• účast na výstavě „Redukti-vismus: Abstraktion in Polen, Tschechoslowakei, Ungarn, 1950–1980“, MUMOK – Stiftung Ludwig, Vídeň, kurátory české části Jana a Jiří Ševčíkovi
• Malichovy pastely vybrány společně s díly Rembrandta, Dalího, Kleea, Picassa, Noldeho, Miróa, Chagalla a dalších do knihy H. Hellera a H. Biesenbacha Die Nacht leuchtet wie der Tag: Bibel für junge Leute (Noc září jako den, bible pro mládež), Verlag Moritz Diesterweg, Frankfurt, 1992, druhé vydání 1994, třetí vydání 1999

1994

• v první polovině 90. let vznikají pastely, záznamy niterných vidění, shrnující obraz do působivých barevných polí a výrazných tvarových událostí
• Malichovy kresby a malby vystaveny společně s tabulemi Rudolfa Steinera v Jízdárně Pražského hradu, studie k výstavě napsali Karel Srp a Jiří Ševčík v nakladatelství Trigon vyšla knižně Malichova básnická próza Od tenkrát do teď tenkrát

1995

• Karel a Hana Malichovi se přestěhovali z rodinného domu v Praze-Podolí do Prahy-Uhříněvsi
• reprezentuje současné české umění v česko-slovenském pavilonu na 46. bienále v Benátkách, kurátor Jiří Ševčík
• obsáhlá výstava v kasselském Museu Fridericianum a poté v Kunsthalle Krems, do katalogu napsali texty Karel Srp a Jiří Ševčík

1996

• zemřela matka Anna Malichová - vzniká soubor pastelů a temper s názvem Matka

2000–2013

• nové pastely, tempery a plastiky

2001

• Karlu Malichovi věnován pořad České televize GEN, režie Jaroslav Brabec
• zastoupen na výstavě „Die Sammlung“, MUMOK – Stiftung Ludwig, Vídeň

2002

• v pařížské Chapelle Saint- -Louis de la Salpêtrière uspořádána výstava „Contrastes“, českým kurátorem Jan Sekera

2003

• první z řady dvanácti samostatných výstav Karla Malicha v Galerii Zdeněk Sklenář na pražském Smetanově nábřeží připravených v letech 2003–2012

2004

• 20. září Karlu Malichovi uděleno čestné občanství města Holic
• retrospektivní výstava v Galerii hlavního města Prahy, kurátorem Karel Srp

2005

• retrospektivní výstava „Karel Malich“ v Muzeu umění Olomouc, kurátorem Michal Soukup
• VVP AVU v Praze vydává soupis drátěných plastik pod názvem Wires / Dráty autorů Jiřího Ševčíka, Dagmar Svatošové, Evy Krátké a Davida Kulhánka

2006

• Galerie Zdeněk Sklenář vydala reprezentativní monografii Karel Malich od Karla Srpa
• drátěné plastiky na výstavě „Freeing the Line“, Marian Goodman Gallery, New York

2007

• Karel Malich vyznamenán Ministerstvem kultury České republiky Státní cenou za výtvarné umění

2008

• první nové Nástěnné plastiky

2010

• zastoupen na výstavě „Nová citlivost“, Národní muzeum umění Číny (NAMOC), Peking
• realizace kazatelny, oltářního stolu a oltářní plastiky v Novém kostele Církve bratrské v Litomyšli
• společná výstava Karla Malicha a Zdeňka Sýkory „Linie a dráty – Dialog“, Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha

2010–2011

• závěsné plastiky na výstavě „On Line: Drawing Through the Twentieth Century“ v Muzeu moderního umění, MoMA, New York

2011–2012

• zastoupen v expozici „Museum der Wünsche“, MUMOK – Stiftung Ludwig, Vídeň

2012–2013

• výtvarný doprovod ke knize Laozi v novém překladu Davida Sehnala
• premiéra filmu Prostě se to děje – filmový portrét Karla Malicha, režie Martin Dostál
• retrospektivní výstava v Jízdárně Pražského hradu, autoři výstavy Tomáš Vlček, Federico Díaz, Zdeněk Sklenář; výstava hodnocena jako událost roku
• vychází Přišedší odjinud, rozhovor Petra Volfa s Karlem Malichem o životě a díle 
• úryvky z básnické prózy Od tenkrát do teď tenkrát vychází na audio CD v interpretaci Jiřího Lábuse 

2014

• výstava Karel Malich Cosmic v Ludwig museu Koblenz; kurátor výstavy Beate Reifenscheid ve spolupráci s Galerií Zdeněk Sklenář
• základními tématy současné tvorby jsou pastely, kresby a projekty nástěnných reliéfů a závěsných plastik; rekapituluje a realizuje některé nerealizované projekty celého svého tvůrčího života, především z 60.–70. let